Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ráno opět trochu poprchává, obloha zatažená a areál s několika vyžehlenými obličeji právě poměrně vlažně přijímá domácí 6 MAS. Jejich crust-grind nezapře, že z Brna do Stockholmu je to nějakých 1600 kilometrů a švédskou crustovou školu zde necítím, ačkoliv program se o ní zmiňuje. Mnohem více je patrný nádech domácí grindové scény, k čemuž se přiklání i vizuální složka kapely. Basák má obrovský mexický klobouk a zpěvák během setu střídá různé doplňky. Od paruk až po vycpávky břicha. Pro ranní cigaretu vlastně ideální.
Při NECROMORPH dojíždím snídani a u scény se zjevuji až při další parádní thrashové akvizici z českých luhů a hájů. EXORCIZPHOBIA nezklamala. Dlouhé hřívy, džísky plné nášivek, jazyk leze z bot jak z huby bernardýna a hobluje se poctivě od podlahy. To je základ. Zpěv se sice spíš takové hulákání s náznakem melodična a šťáva ze STOLEN LIVES tekla v mnohem hutnější konzistenci, ale i tak palec nahoru a zlaťpánbů alespoň za to. Pěkně zahrané, fajn zvuk. Pokud pominu večerní kapely, musím konstatovat, že nejlepší zvuk mimo hlavní hvězdy tu měly asi thrash metalové bandy. Inu asi uměj hrát.
Dále registruji až jihoásijské TOOLS OF TRADE, u kterých mám problém s tím, že zdaleka nenaplnili mé očekávání. Dle příbalového letáku Obscene Extreme festu technický death/grind, na který jsem se těšil, se zvrtnul v rozplizlé grindové běsnění, v němž mělo po technické stránce smysl sledovat snad jen bubeníka, který navíc vypadal trochu jako Samara z Kruhu.
S holandskými veterány BLOOD I BLEED , kteří budují mosty mezi grindvou a hardcorovou scénou to bylo podobné, jen s tím rozdílem, že z té kapely přece jen šlo mnohem více energie. Taťkové v letech to totiž rozbalili se vší parádou, vřískající flanelák Rosco byl v obličeji vypjatých částech jen sbírkou vrásek a žilek, ale i tak nepolevil a valil do lidí nekompromisní porce grindu, hardcoru i power violence.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
